Přiznám se, že po České republice necestuji vlakem často. Většinou to bývá trasa Praha – Ostrava a zpět. Protože jsem už zlenivělý, dopřávám si “komfort” business třídy, ať už zvolím Pendolino nebo RegioJet. Pamatuji, jak s velkou slávou pan Jančura začínal, a protože ČD rozhodně nejsou můj LoveBrand, rád jsem na něj přesedlal. Low-cost, který se však z vlaků RegioJet stal v poslední době, je čím dál tragičtější. A abych jen tak zbůhdarma neplácal, tak zde je soupis všeho, co mě zklamalo při cestě z Olomouce do Prahy 21. 8. 2015 v RegioJetu 1012 (kdyby to něko chtěl řešit).
Omlouváme se – my nic, my muzikanti
Vše začalo tím, že vlak dokázal mezi Ostravou a Olomoucem nabrat už cca 15 min zpoždění. Takže po příchodu do kupé slečna v rozhlase oznámila, že se za něj omlouvá, ale že to není chyba RegioJetu, ale plánovaných oprav kolejí. Sice chápu, že RegioJet koleje nevlastní, ale to je opravdu takový problém dělat jízdní řád aspoň trochu realistický? Koleje a nádraží se opravují plánovaně každé léto a na čas jsem s RegioJetem nejel ani nepamatuji.
Aby toho nebylo málo, tak slečna přidala nic neříkající omluvu za “omezený servis ve vlaku z technických důvodů”. Nevím jestli to znamená “šetříme, tak jsme vyházeli půlku personálu” nebo “některý z našich teenagerů nedorazil do práce, protože jsou prázdniny”, ale výsledkem bylo, že za dvě hodiny jízdy dorazila stevardka do kupé přesně 3x.
Vagóny v tragickém stavu
Po několika dnech deště se udělalo hezky, takže z našeho business kupé se stala solidní pícka. Když po asi 30 minutách jízdy dorazila stevardka, tak jsme se zeptali, zda by s tím šlo něco dělat. Optala se “jestli to fouká”? Ověřili jsme, že to “nefouká”. Načež potěšeně oznámila, že v tom případě je to rozbité, a spokojeně odešla. Tomu říkám “business class”.
Návštěva toalety mi připomněla doby dávno minulé – smrad, nepořádek po zemi a vagóny lomcující ze strany na stranu. Poslal bych pana Jančuru do Japonska nebo na TGV. Pak by možná někdo pochopil, na co se dá napsat business a na co by se to radši psát nemělo.
WiFi, co newifičí
Sice vím, že RegioJet používá jako zdroj konektivity pro svou onboard WiFi mobilní Internet a že po trati buď signál není, nebo je Edge, ale proč proboha tedy slibují WIFI připojení k Internetu? Internet reálně polovinu cesty nešel jako vždy a já marně přemýšlel, kde je těch 82% pokrytí republiky LTE, kterým se nedávno chlubil jeden z operátorů. Podle mého názoru, jde o klamavou reklamu nejen od operátorů, ale i nefér komunikaci RegioJetu.
Jídlo, co došlo
Jedním z benefitů business třídy má být lepší sváča. Bohužel ta funguje jen z Prahy do Ostravy. V opačném směru tradičně většina sortimentu dochází. Když se k tomu přidá “omezený” servis, tak je z toho fraška typu: “Dal bych si croissant” – NENI, “Tak salat Ceasar” – DOŠEL, “tak Sushi” – UŽ NENÍ. Ve výsledku jsem dostal jednu lahvičku vody. Džus slíbila stevardka donést později a od té doby jsme jí neviděli. Mošt se podává jen v první stanici. Člověk si říká PROČ?
Business, co je jak dětský koutek
V Business class jezdím proto, že se nechci s někým mačkat a poslouchat rozhovory a telefonáty ostatních cestujících. Chci se soustředit na práci a něco udělat, když už přes 2 hodiny někde sedím. Všechny tři spolucestující v mém kupé byly distingované dámy. Bohužel každý vagón má polovinu business a polovinu tvoří ostatní cestující, což v našem případě bylo několik rodin s malými dětmi. Děti pobíhající po uličce kolem kupé udělaly z cesty krásné dvě hodiny v dětském koutku :(.
Co říct závěrem?
Pokud by to snad někoho zajímalo, tak jako zákazník si připadám opravdu zklamaný. Zpoždění se ve výsledku vyšplhalo na půlhodinu, takže o rychlém cestování řeč být bohužel nemůže. O komfortu si ve vlacích RegioJet také můžete už jen nechat zdát a RegioJet “se omlouvá a děkuje za pochopení”. Toho pochopení se mu bohužel ode mě nedostává. Prostě Banano republico Theco 🙁
