Když DJI představilo 3. generaci Mavica, tak jsem si říkal: „Jo, to chci! To potřebuju.“ Pak jsem zjistil, že má ten hloupý ovladač a létá se s ním před DJI Fly, což moje nadšení trochu ochladilo, ale přesto bych do něj šel. No a pak jsem zjistil kolik stojí a přišel na to, že si jej nekoupím. Ne, že bych na něj neměl, ale prostě takhle drahý dron nechci.
Chcete podpořit můj kanál a získat exkluzivní odměny? Připojte se k mému YouTube klubu.
Mám AIR2S, ale zatím krátkou dobu, už mám (falešný) pocit, že umím létat, ale ještě jsem neudělal pořádnou fotk, kterou bych se chtěl chlubit. Video je jiná kategorie, to neumím (tedy ten čudlík zmáčknout umím), takže jsem ani neprozkoumal ty chytré režimy a možná je nikdy nevyužiju. Rozhodně jsem si vybíral podle velikosti čipu a rozlišení a koupil jsem combo. Alternativní baterie bych nekupoval, i kdyby byly. Lithiové baterie jsou totiž zrádné a kromě vlastních článků obsahují spoustu elektroniky. Když se totiž nabíjejí či vybíjejí nesymetricky, dojde k jejich explozi. A protože kvůli výrobním tolerancím je to tak vždycky, je v nich elektronika, která vyrovnává proudy a napětí. Když se články vybijí na nulu, pak po připojení na tradiční nabíječku explodují, proto je ta vyrovnávací elektronika včas odpojí, takže nejdou nabít. Podobný problém nastane, když se baterie nechají dlouho plně nabité, ale u tradičních baterií se to nestává, protože ta vyrovnávací elektronika je trvale pomalu vybíjí, až je nakonec vybije na nulu a odpojí. Baterie od DJI jsou na tom lépe. Pokud elektronika zjistí, že jsou moc dlouho plně nabité, začne je vybíjet intenzivněji, aby jim prodloužila životnost. A když jsou vybité hodně, odpojí je včas v takovém stavu, že se ještě dají normální nabíječkou nabít. Je to popsáno v návodu, který jsem si stáhl dříve, než jsem si svůj जानवर एक koupil (a taky jako fyzikální chemik leccos vím z elektrochemie).