Jak jsem již napsal dříve, nejraději na iPadu diktuji nebo používám tužku. Přesto jsou situace, kdy to prostě bez klávesnice nejde. Někdy sáhnu po fyzické, jindy vystačím s virtuální. Kdy, jak a proč?
<< iPad Only 2020 (6): Bez tužky ani ránu iPad Only 2020 (8): Co jde na iPadu spustit a co ne? >>
Fyzická klávesnice je jako zlozvyk
Vždy, když připojuji k iPadu fyzickou klávesnici, mám takový pocit, jak kdybych dělal něco nepatřičného. iPad s fyzickou klávesnicí je vlastně takový neohrabaný Macbook. Rozměrově i váhově je takové kombo většinou tlustší a těžší než Macbook Air a iOS přeci jen neumí vše co macOS. Navíc najednou potřebujete pracovní stůl a celé elegance tabletu jde tak nějak do kopru.
Přesto zvyk je železná košile a ať dělám co dělám, jsou činnosti, u kterých jsem s fyzickou klávesnicí rychlejší a pracuje se mi pohodlněji. Asi záleží na tom, kolik času člověk strávil za počítačovou klávesnicí. V mém případě je to víc jak 20 let a tak se asi už nikdy klávesnice úplně nezbavím.
Jakou fyzickou klávesnici vybrat?
Z mého pohledu máte vlastně jen tři možnosti. Tou první je sáhnout po originál Smart Keyboard od Applu. Ta je jedním z nejkompaktnějších řešení, což má své výhody a nevýhody. Výhodou je logicky zachování maximální mobility. Nevýhodou jsou klávesy, které jsou potažené textilním materiálem, mají minimální zdvih a nejsou podsvícené. Někomu to nevadí, mě se na této klávesnici nepíše dobře a to jsem ji zkoušel ve třech různých variantách.
Druhou možností jsou klávesnice jiných výrobců, které jsou integrovány do pouzdra iPadu a v případě iPadu Pro připojeny na Smart konektor. Většinou nabízejí vyšší komfort psaní, větší ochranu tabletu a zaplatíte za to větší tloušťkou a váhou. Osobně tomu říkám “armádní” provedení, protože tablet pak působí jako tank a to je něco co nechci.
Poslední možností je použít vám nejvíc vyhovující externí BT nebo USB klávesnici. Budete nosit dvě zařízení, které nejsou trvale propojena, ale získáte tak mnohem větší výběr. Já osobně používám Magic Keyboard II od Applu v pouzdře Canopy. Důvodů je několik. Zaprvé jde o klávesnici určenou k Macu, takže skoro totožnou jako mám na Macbooku Pro, takže se mi dobře mezi zařízeními přechází. Zároveň klávesnici nenosím většinou při sobě, takže je pro mne vlastně výhodou, že je oddělená. A příjemnou drobností je, že mohu používat iPad s klávesnicí i na výšku, což integrované klávesnice neumožňují.
Kdy používám fyzickou klávesnici?
Nejčastěji při zpracování dlouhých textů, kdy využívám ve velkém klávesové zkratky pro formátování, kopírování, vkládání či přesouvání bloků textu. Právě klávesové zkratky jsou něco, co neuvěřitelně zrychluje práci s textem. Dokonce jsem se naučil i takové drobnosti jako ťuknout prstem do displeje na začátku odstavce, podržet Shift a ťuknout na konec, což je pro mne nejrychlejší způsob označování.
Dále fyzickou klávesnici používám v situacích, kdy není vhodné diktovat a přesto potřebuji napsat delší text. Takže například v letadle, ve vlaku či obecně ve veřejných prostorech, kde bych rušil ostatní.
A třetí situací, kdy je pro mne fyzická klávesnice nutností je práce s více aplikacemi najednou. Mám ně kolik činností v průběhu dne, kdy kopíruji informace mezi emailem, informačním systémem a tabulkový procesorem. Zde opět pomáhají klávesové zkratky. A to nejen CMD+C/CMD+V, ale třeba i CMD+TAB pro rychlé přepínání mezi aplikacemi. Ano, vše by šlo řešit gesty, ale fyzická klávesnici je pro mě rychlejší a přesnější.
Virtuální náhražka
Jak už jste správně pochopili, virtuální klávesnici používám minimálně. Stejně tak jsem se nikdy úplně nenaučil využívat gesta. Občas tažením čtyř prstů přechází mezi aplikacemi nebo všemi prsty k sobě se vracím na domovskou stránku, ale to ja tak nějak všechno. Třeba gesta na kopírování a vložení textu mi vůbec nesedla.
Ona upřímně docela výzva je už jen práce s kurzorem. V iPadOS nově přesunujeme kurzor tím, že jej chytíte prstem a přetáhnete aniž by se objevovala tradiční lupa. U jednořádkového textu vše funguje skvěle, u odstavců mi někdy kurzor přeskakuje mezi řádky.
Naopak nové označování textu tím, že nejprve přidržet prst na prvním slově a pak tažením označíte celý odstavec je super.
Kontextové menu se někdy vyvolává přidržením prstu na kurzoru, jindy tím, že znovu tapnete na kurzor. Záleží na tom, v jaké aplikaci zrovna jste, což může být matoucí.
No a když už jsem u těch. Zmatků, asi nejvíc jich je kolem podoby samotné virtuální klávesnice. iOS respektive iPadOS obsahuje desítky různých verzí virtuálních klávesnic a každá aplikace může používat jinou. Já mám 12,9” iPad Pro, který má na klávesnici 4 řádky, takže se mi snadno píše česky. Ale ne všechny aplikace ji umí používat, takže člověk musí být ve střehu.
Závěr
Celkově si myslím, že by si iOS/iPadOS zasloužili trochu úklidu a sjednocení ze strany Applu. Důvody k výše popsaným zmatkům jsou v zásadě historické a Apple se snaží udržet funkční staré aplikace, která autoři neaktualizovali, ale trpíte tím všichni. Ale třeba je to jen můj pocit. Jak to vnímáte vy?
Užitečné odkazy
- Nemáte zkušenosti s iOS/iPadOS? Nabízíme kurz pro začátečníky.
- Chcete přejít z počítače na iPadOS? Nabízíme workshop pro efektivní využití iPadů v práci.
- Potřebujete na iPadu používat MS Office? Pak pro vás máme kurz Office v Apple prostředí.
- Okouzlil vás Apple Pencil? Přijďte na workshop efektivní práce s Pencilem.
- Chcete být v obraze? Předplaťte si nejlepší elektronický Apple magazín s 25% slevou
