Na veletrh CES 2017 do Las Vegas jezdím již deset let. Protože jde o největší prezentaci spotřební elektroniky na světě, je to ideální příležitost sledovat trendy, posun technologií a také změny v uvažování celého průmyslu.
Pamatuji, když zde Microsoft uváděl nové verze Windows v době, kdy to ještě někoho zajímalo. Dnes již plánuje jen vydávat aktualizace. Pamatují doby, kdy se řešilo, jestli zvítězí HD DVD nebo Blu-Ray a dnes obě technologie nahradil internet. Zažil jsem zde boom gadgetů, startupů, dronů, samořídících aut, chytrých domů a tak bych mohl pokračovat.
Dnes bych ale chtěl psát o něčem trochu jiném. Můj nejsilnější pocit z letošního CES totiž je, že limitem inovace nejsou dnes ani fyzikální zákony, ani technologie či peníze potřebné na vývoj, ale sami uživatelé. Proč?
Limity lidských smyslů
Jedním z velkých “problémů” spotřební elektroniky začíná být, že technologie jde za hranice možností lidských smyslů. Máme chytré telefony a tablety s displeji jejichž rozlišení je vyšší než rozlišení lidského oka a mohli bychom jít i dál, ale ono to postrádá smysl. Většina výrobců letos předvádí 8K OLED televize – s úchvatným obrazem, tenké, chytré a krásné! Upřímně jsem ale přesvědčen o tom, že drtivé většině populace FullHD LCD bohatě stačí. Jak z pohledu informační služby, tak i zážitku. Na trh přichází lepší a lepší bezdrátová sluchátka, ale většina populace prostě rozdíl neslyší, nemluvě o tom, že u většiny popových hvězd ani není co slyšet. Technologie v řadě oblastí jde za hranice lidských smyslů a uživatelé to světe div se zmateně kupují, ale život jim to lepší neudělá.
Limity naší mozkové kapacity
Dalším problémem, na který vývojáři narážejí je fakt, že běžní uživatelé prostě již nepotřebují a ani nezvládají víc výkonu, víc funkcí, víc technologií. Prostě jsme narazili na možnosti lidského mozku tak, jak jej dnes používáme.
Asi největší zprávou v oblasti procesorů na letošním CES 2017 je skutečnost, že Microsoft plánuje portovat plně Windows na procesory ARM, takže Intel po letech dostane novou, silnou konkurenci zejména v podobě Qualcommu. U Applu se o přechodu na ARM procesory také spekuluje. Nicméně motivací není výkon, ani nové funkce, prostě protože to nepotřebujeme. Běžní uživatelé již dnes využívají jen zlomek výkonu svých počítačů a neocení rychlejší ani výkonnější procesory. A tak se zaměřujeme na spotřebu, ale tuto oblast by bylo mnohem efektivnější řešit jinak.
Další oblastí, kde jsme narazili na kapacitu lidského mozku je nositelná elektronika. Před 3 lety na CES doslova zářili výrobci fitness doplňků a chytrých hodinek. Letos zde jsou také, ale kromě ladění designu v zásadě nikdo nic nového nepředvedl. Proč? Protože se ukázalo, že uživatelé chytré funkce prostě nezvládají využívat. Těch, kteří chtějí mít na svém zápěstí tunu aplikací, emaily, zprávy a digitální vodotrysk je prostě málo. Většina uživatelů se není schopna ani naučit diktovat text místo aby jej psala, přestože technologie rozpoznávání hlasu je zcela funkční a spolehlivá už pěkně dlouho i v jazycích jako je Čeština a Slovenština.
A do třetice ještě jeden příklad, kterým je oblast Automotive. Výrobci aut na CES vystavují dlouhodobě. Nejprve integrovali multimedia, pak nejrůznější jízdní asistenty, pak se snažili přijít s ovládáním hlasem, nejrůznější integraci s mobilními zařízeními a výsledek? Ukázalo se, že uživatelé tyto technologie obdivují, ale k nákupu dražších modelů aut většinou nevedou.
K absolutní absurditě dochází kolem samořídících aut. Do této technologie se v posledních 10 letech investovalo neuvěřitelné množství peněz a došlo to tak daleko, že to začalo fungovat. Samořídící auta dnes dokáží jezdit efektivněji, spolehlivěji a bezpečněji než auta řízená lidmi. Je tady jediný háček, lidé se jich bojí a nechtějí je. Brání se státy, brání se profesní skupiny řidičů a nedůvěřiví jsou i potenciální kupci. Jedna nehoda samořídící Tesly dokáže naplnit zpravodajství po celém světě na týden. Přitom nehod způsobených řidiči je o mnoho řádů víc.
Hrozba umělé inteligence a roboti
Nejaktuálnějším trendem ve spotřební elektronice je reálné nasazení umělé inteligence do praxe. Vše začalo strojovým učením a dnes začínají tyto technologie pronikat do všech oblastí. Technologie dokáže řídit auta, přebrat vaše fotografie a udělat v nich pořádek, roztřídit vaše emaily, doporučit vám film, na který máte zrovna náladu, dokáže za vás řídit váš dron, pracovat za vás v továrně, postarat se o vaše děti a domácí mazlíčky atd. Otázkou ale zůstává, co budeme dělat s lidmi, až tyto všechno doděláme. Uživatel se začíná stávat nadbytečným a celý koncept společnosti postavené na práci, která zajistí vaši obživu se začne hroutit. Zdá se vám to příliš pesimistické a vzdálené? Technicky nic nebrání tomu, aby všechny taxíky, kamiony, vlaky, letadla a lodě řídily počítače lépe než lidi. Ale co budeme dělat s řidiči? Řady dělnických profesí umí nahradit roboti, řadu rolí ve vzdělávání, zdravotnictví a službách dokáže nahradit AI, internet a roboti. Automatizovat dnes dokážeme i zemědělství, ale položme si zásadní otázku: “Komu tím prospějeme”?
Spotřební elektronika potřebuje nové výzvy
Nerad bych aby to vyznělo nějak negativně. Na CES je letos asi nejvíc nových zajímavých produktů, které jsem kdy viděl. Od zásadních změn technologií jsme se posunuli ke konkrétním fyzickým produktům, což je dobře. I technologie se vyvíjejí. Hodně se mluví o 5G mobilních sítích, o nahrazení všech kabelů bezdrátovými technologiemi, o chytrých domech, zdravotní a fitness technice. Předpokládá se velký růst prodeje dronů, nositelné elektroniky atd. Nicméně osobně mi zde chybí nové reálné problémy a výzvy, které by konstruktéři řešili. Většina produktů je dnes zaměřena na zábavu, lenost uživatelů nebo zvyšování jejich osobního komfortu. Nuda, společenský status a lenost jsou v rozvinutém světě nejčastější důvod nákupu elektroniky. Auta, mobily, televize, notebooky i nejrůznější elektronické hračky nevyměňujeme a nenakupujeme, protože je potřebujeme, nebo protože ty staré přestali fungovat. Prostě si jen chceme udělat radost, ještě víc si zjednodušit své už tak jednoduché životy a předvést svou příslušnost k vybrané společenské třídě.
Položme si otázku, zda opravdu potřebujeme senzor, který nám řekne, že vaše dítě má načůráno v plence? Zda potřebujeme obojek, který vám řekne, že máte nakrmit svého psa? Zda dává smysl tiskárnička Post-It lístečků umožňující vytisknout připomínku, kterou napíšete perem na displej vašeho mobilu? Nebo snad chytrou flašku, která vás upozorní na to, že máte žízeň a máte se napít? Osobně si myslím, že nepotřebuji hřeben s 12 senzory na to, abych se dokázal učesat a možná bych i bez chytrého náramku dokázal poznat, jakou mám náladu. Ale třeba už jen stárnu a nerozumím tomu.
