Dnes jsme zase po nějaké době diskutovali s Mottem v sauně o vývoji IT a zejména Mac OS X. Shodli jsme se, že se Microsoftu s připravovanou novou verzí Windows Vista podařilo významně přiblížit k Mac OS X po stránce konstrukce uživatelského rozhraní, snadnosti obsluhy a logiky ovládání. Je samozřejmě otázkou osobních preferencí, vkusu a do jisté míry i zvyku, zda budete považovat za lepší Desítku či Vistu, ale o tom bych dnes nechtěl polemizovat. To co nás nejvíce zaujalo, rozuměj znepokojilo, je cena, kterou zaplatíme za uživatelský komfort běžného laického uživatele.
Vývojáři ve snaze maximálně zjednodušit život uživateli bez technických znalostí začínají rozdělovat svět na dvě oddělené kasty. Čím jednodušší a přehlednější je uživatelské rozhraní, tím více funkcí a nastavení se noří do jádra systému a zároveň méně kontroly zbývá na uživateli. Pokud má být operační systém takzvaně uživatelsky přítulný, musí si pokud možno vystačit bez interakce uživatele v jakékoli situaci a zároveň tak omezuje kontrolu běžného uživatele nad během počítače. V praxi to znamená, že běžný uživatel se v nestandardních či krizových situacích stává zcela závislým na pomoci odborníků a technické podpory. Propast mezi znalostmi a možnostmi běžných a power-uživatelů se postupně prohlubuje.
Zároveň zjednodušování uživatelského rozhraní značně komplikuje život uživatelům, kteří potřebují maximální výkon počítače pro svou práci. Ti musejí obětovat ne zcela zanedbatelnou část výkonu celého systému pro vykreslování, zprůhledňování, animování a jiné předvádění se uživatelského rozhraní. A nejen to, omezená možnost snadné konfigurace systému znesnadňuje jeho optimalizaci pro speciální aplikace jako je počítačová grafika či třeba autoring videa.
Paradoxně se můžeme dostat do situace, kdy tito uživatelé budou nuceni sáhnout po Linuxu jako poslední možnosti. Takový komplikovaný systém, který můžete mít plně pod kontrolou, není úplně k zahození.
